Pověsti města Plzně
Železná panna
Součástí, dnes bychom řekli pracovní náplně kata a jeho pacholků, bylo používání městské mučírny a pranýře. Komu byly pouze zpřeráženy nohy a ruce a byl vystaven na pranýři, ten mohl mluvit o štěstí. Ze šibenice vedla cesta již jen na krchov. Pokud ještě byla v sousedství kostela sv. Bartoloměje na náměstí hřbitovní zeď, byl prý po pravé straně hlavního vchodu do této zdi zapuštěn železný kruh, do kterého bylo sevřeno hrdlo odsouzence. Takto připoutaný provinilec musel vždy v neděli a ve svátek stát na tomto pokutním místě tak dlouho, jak rozhodl soud.
Snad nejkrutějším předmětem plzeňské mučírny byla železná panna, kterou si prý Plzeňští nechali udělat podle norimberské. Roku 1878 bylo zapsáno podle vyprávění posledního radničního hospodáře, že jednou prý umučili jednoho člověka sevřením do železné panny k smrti. Přišlo ale najevo, že byl nevinen. Zpráva o tom byla donesena králi, ten se rozhněval a dal rozkaz, aby Plzeňští svoji železnou pannu zničili, což se také stalo.
Zdá se, že toto vyprávění může mít jistou souvislost s údajem zapsaným roku 1874, podle kterého v domě č.p. 251 v dnešní Sedláčkově ulici strašíval jakýsi černě oděný muž. Zjevoval se vždy o půlnoci a rázem 1. hodiny s půlnoci zmizel. Staří pamětníci vypravovali, že prý býval kdysi rychtářem v Plzni a dal prý jisté děvče, křivě obviněné, až k smrti umučiti a nyní nemá v hrobě pokoje. Bude prý vysvobozen, až z rodu umučené dívky se některý mužský potomek stane knězem a bude za spásu jeho duše sloužiti mši.
Zdá se, že tato podmínka byla splněna, neboť jednoho času přestalo se strašidlo zjevovat.
Na neslavný konec hrůzných předmětů, který se přiblížil až na přelomu 50. a 60. let minulého století, vzpomínal poslední radniční hospodář. Ve starém skladišti městském, kde byla uložena mučidla z plzeňské mučírny, byla také neforemná, neobyčejně velká kolébka. Měla zvláštní účel. Kdykoli byl k městskému právu pohnán svůdce některé dívky a byl uznán vinným, býval po pravé straně vchodu do radnice z náměstí, v místě, kde pravidelně stával pranýř, uložen do této kolébky a byl tam takto k veřejné hanbě vystaven. Když bylo za purkmistra Wanky nářadí z městské mučírny prodáno jistému majiteli panoramy, byla tato kolébka na palivo rozsekána.
V roce 1995 byla v plzeňském knihkupectví a nakladatelství Veselý vydána kniha "ZLATÁ KNIHA PLZEŇSKÝCH POVĚSTÍ" autora Vladimíra Havlice. Tato kniha vznikla podle Schieblovy sbírky "PLZEŇ V POVĚSTI, LEGENDĚ, TRADICI A ŠKADLIVCE". Publikace byla vydána za finanční podpory České spořitelny a.s., pobočky v Plzni u příležitosti oslav 700. výročí založení města Plzně.
