Veteráni: Šli bychom do toho znovu!
Pokud by měli na vybranou, šli by do boje za svobodu se zbraní v ruce znovu, shodli se na setkání se středoškolskými studenty a žáky základních škol američtí a belgičtí veteráni, kteří se zúčastnili osvobozování Plzně v květnu 1945. Reagovali na dotaz z publika, zda by se znovu dobrovolně nechali odvést do armády. V nabitém sále Měšťanské besedy se setkání zúčastnili tři američtí a pět belgických veteránů a syn jednoho již zemřelého belgického vojáka. Všechna jejich slova sál vždy odměnil bouřlivým potleskem.
„Za svobodu a demokracii jsem připraven vzít zbraň do ruky a bojovat i dnes,“ řekl dvaadevadesátiletý belgický veterán José Schindfessel. Jeho slova potvrdil i o rok starší Američan George Thompson „Určitě bych to vše podstoupil znovu. Svoboda není zadarmo, je vždy vykoupena prolitím krve, a to nejen naší, ale i našich bratrů, sester, otců či matek, dědů, babiček, prostě každého,“ řekl na besedě studentům. Nabádal je k tomu, aby studovali historii a vzali si z ní ponaučení.
Veteráni, jimž je všem přes 90 let, vzpomínali na setkání na týdny, které prožili v Plzni i v západních Čechách v květnu 1945, s dojetím a nadšením. Na euforii z osvobození, na pohostinnost Plzeňanů, na jejich zájem o vojáky, na pozvání na řadu společenských akcí. Mimo jiné Belgičan Richard Pieper připomněl, že si do Teplé, kde byla v té době část vojáků umístěna, odvezli z plzeňského pivovaru pět sudů piva, které od něj dostali darem.
Diskutovalo se i na téma hlad a podvýživa vojáků. Hlad zažili hlavně Belgičané, kteří se rekrutovali z řad odbojářů. „Dostávali jsme jen omezené dávky potravin. Byli jsme rádi, když jsme sebrali na poli bramboru, někdy zabili a rozporcovali krávu,“ vzpomínal Michel Gilain. Pořádně se najedli až poté, co se přidali k americké armádě, která na tom byla ohledně stravy mnohem lépe.
Setkání obohatil vzpomínkou na svého zemřelého otce také Luc Rensonnet. Prozradil, že jeho otec navštívil Slavnosti svobody v Plzni dvacetkrát, v roce 2011 zemřel. Štafetu tedy převzal jeho syn, který do Plzně od jeho smrti pravidelně jezdí. Zavzpomínal na to, jak se jeho otec chtěl stůj co stůj dostat k odborářům, ale protože byl příliš vyhublý, nechtěl mu to lékař ze zdravotních důvodů dovolit. Vymyslel tedy malou lest. Další den se dostavil na prohlídku k jinému lékaři. A aby více vážil, dal si do kalhot olovo, a aby méně měřil, pokrčil při měření kolena. „Tak dosáhl toho, že splňoval stanovená kritéria a prošel,“ povyprávěl publiku otcovu historku, aby demonstroval, jak jeho otec moc stál o to, bojovat za svobodu.
Beseda s veterány včetně autogramiády se bude konat ještě jednou pro veřejnost. Do Měšťanské besedy na ni můžete přijít v pondělí 8. května od 9.30 hodin.
Text: Marie Fialová
Fotogalerie
