Předměstský dům v Lochotínské ulici skrývá historický unikát
Foto: Z. Kubalová
Překvapením během obnovy lusthausu byl nález záklopových malovaných stropů
Nejstarší plzeňský lusthaus skrývá ve svém jádru předměstský dům, který se nachází v Lochotínské ulici 24. Kdysi se mu říkalo Lerchenfeldovský nebo U Táborů. Nyní patří soukromým majitelům, s nimiž se město spojilo při záchraně této cenné budovy. „V minulosti se v areálu nacházela Bolevecká karosárna, pak byl vrácen v restituci, a teď jej vlastníme my. Opravy jsou ale velice finančně náročné,“ říká Tomáš Hříbal, jednatel společnosti, které objekt patří. „V celkovém řešení představuje památkově hodnotný doklad historické zástavby Severního Předměstí,“ uvádí Petr Bukovský z odboru památkové péče magistrátu.
Restaurátoři díky finanční podpoře města především obnovili mimořádně hodnotné malované záklopové stropy původního lusthausu včetně barokních omítek severního průčelí domu. Podařilo se opravit také soubor kamenných okenních a dveřních ostění severního traktu. „Město se kromě restaurátorských prací podílelo částkou zhruba 1,13 milionu korun na statickém zabezpečení domu, na obnově jeho střechy a na rekonstrukci severní pavlače, to vše za dílčí podpory Plzeňského kraje a Ministerstva kultury,” připomíná Petr Bukovský. Veškeré práce se uskutečnily v letech 2008 až 2013. Celkové náklady na obnovu kulturní památky přesáhly dva miliony korun.
Původně měl být unikátní historický objekt zbourán. Ještě v roce 1985 počítal územní plán města s plošnou asanací Severního (dříve Saského) Předměstí za řekou Mží u historického jádra. Tehdejší zástavbu měla zcela nahradit nová. Památková ochrana se vztahovala pouze na dva objekty, Tušnerovský dům v Lochotínské ulici 35 a předměstskou venkovskou usedlost Na Roudné 12. „Boris Skřivan, vlastník objektu v Lochotínské ulici 26, již tehdy svým dopisem Národnímu výboru města Plzně inicioval přehodnocení záměru asanace tohoto území a mezi budovami s historickou hodnotou jmenoval i bývalý dvůr U Táborů v Lochotínské 24,” upozorňuje Petr Bukovský.
„Překvapením během obnovy lusthausu byla existence záklopových malovaných stropů. Jejich nález a další fragmenty barokních omítek na fasádách potvrdily, že se jedná o unikát, který nemá v Plzni obdoby,” zdůrazňuje Petr Bukovský. Na základě výsledků podrobného průzkumu části dřevěných konstrukcí stropů lze odhadovat, že výstavba lusthausu se uskutečnila kolem roku 1725. „Objekt kryla mansardová valbová střecha s dřevěnými šindeli. Jeho vnější plášť i interiér byly bohatě barevně dekorovány. Všechny tyto úpravy nesou jeden autorský rukopis. Stavitele ani umělce, který se podílel, na výzdobě však neznáme,“ uzavírá Petr Bukovský.
Fotogalerie
