Plzeň už se také pyšní Lavičkou Václava Havla
„Tato lavička se může stát pomyslnou řeckou Agorou, místem, kde se soukromé přetavuje ve veřejné, místem, kde si ujasňujeme, kdo jsme, co chceme a kam chceme jít, ale i místem, kde si můžeme jenom odpočinout či se setkat s druhým člověkem. Kéž se tu lidé v tom již uvedeném smyslu dohadují či přou, myslím, že Václav Havel by byl rád!,“ uvedl primátor Martin Baxa před odhalením Lavičky Václava Havla v Šafaříkových sadech, kam posléze usedl s autorem Bořkem Šípkem.
Projekt pamětního místa, které tvoří dvě křesla spojená kulatým stolem, jehož středem prorůstá strom, inicioval velvyslanec České republiky v USA Petr Gandalovič. „On si to vymyslel náš velvyslanec v USA Petr Gandalovič, že by bylo hezké, aby se Václav Havel připomenul na různých místech v Americe, většinou na území univerzity, kde by před knihovnou měla být vysazena lípa a pod ní lavička,“ potvrdil autor lavičky Bořek Šípek. „Zeptal se mě, jestli bych byl ochoten tu lavičku navrhnout a to jsem přirozeně byl, s radostí. Přemýšlel jsem o tom, když si dva lidé sednou na lavičku, tak koukají paralelně někam do dálky a mezi nimi už se tak moc neodehrává. Když si člověk nevidí do očí, tak to není ono. Lavičku jsem v podstatě rozříznul a z ní vznikly dvě židle, mezi kterými je stoleček. Ten je tam díky krásné vzpomínce na Havla. Když jsme se spolu na zahradě bavili na dvou židlích proti sobě a popíjeli víno a zároveň chtěli gestikulovat, tak jsme víno rozlili. Proto tedy ten stoleček, aby se skleničky daly odložit,“ vysvětlil Šípek.
V současné době stojí Havlovy lavičky na šesti místech: ve Washingtonu, Dublinu, Barceloně, Portlandu, Praze a v Českých Budějovicích. V hlavním městě Spojených států byla odhalena jako první na světě 3. října 2013. Slavnostního aktu v kampusu Georgetown University přihlížela Madeleine Albrightová nebo katolický kněz a teolog Tomáš Halík.
Bývalý prezident Václav Havel, který strávil dlouhé měsíce v 70. i 80. letech ve věznici na Borech, získal krátce po revoluci v Plzni čestné občanství, nejvyšší ocenění, které město uděluje. Stalo se tak 6. května 1990 v rámci oslav osvobození města americkou armádou. Do Plzně tehdy přijel s americkou velvyslankyní Shirley Temple Blackovou, aby zde položil základní kámen pomníku osvoboditelům města.
Přijížděl sem často jako divadelník. Opakovaně navštívil festival Divadlo, členem jehož čestného předsednictva byl. Naposledy přijel v roce 2009, kdy Jihočeské divadlo z Českých Budějovic uvádělo na festivalu jeho hru Odcházení. Ta byla i v repertoáru plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla. Její uvedení v roce 2008 bylo čtvrté v zemi a Václav Havel k němu natočil scénické poznámky, které zaznívaly při představení.
V roce 2009 převzal Václav Havel v Plzni Cenu 1. června. „Nejsem dobrodruh, nejsem člověk s dobrodružnými sklony, a přesto jsem měl velmi dobrodružný život. Pravděpodobně proto, že tomu chtěly dějiny, a nikoliv proto, že jsem to chtěl já. Uvedu jenom jeden paradox. Já jsem určitou část svého života prožil zde v Plzni na Borech za to, že jsem se zasazoval za lidská práva. A nyní za totéž zde dostávám cenu,“ prohlásil tehdy.
