Veterán James Duncan by rád, aby se na jeho fotografiích lidé poznávali

Účastník letošních Slavnostní svobody, osmdesátisedmiletý usměvavý americký veterán James Duncan patří k dokumentaristům osvobození nejen svým osobním příběhem, ale rovněž jako fotograf. Na svých snímcích zaznamenal americké vojáky zprvu v bojových akcích, po skončení bojů jako osvoboditele a také jako přátele místních obyvatel. Diváci mohou část z nich vidět na výstavě ve Smetanových sadech. James Duncan přivezl fotografie do Čech, aby na nich místní lidé mohli poznat své blízké a známé.

Jak vůbec fotografie vznikly?
Fotil jsem od té doby, co jsme překročili hranice, osvobození Domažlic a Plzně.  Měl jsem německý fotoaparát, který jsem získal v Lipsku. Jen díky tomu jsem měl i film a mohl fotografovat.

Loni jste se rozhodl fotografie darovat primátorovi města Plzně. Proč?
Mám totiž jeden velký sen. Chtěl bych, aby se lidé na těch snímcích poznávali, aby poznali své známé, rodiče i ty, co už tady s námi nejsou, to bych si moc přál. Na výstavě ve Smetanových sadech je pouze malá část z 389 fotografií. Rád bych, aby se nějakým způsobem podařilo zveřejnit všechny. Slyšel jsem, že se již někdo na výstavě poznal. Za to jsem moc rád, ale chtěl bych, aby takových příběhů bylo víc.

Co s těmi obrázky, než se dostaly do Plzně, celou dobu bylo?
Měl jsem je doma. Až nedávno jsem poprosil mého syna, aby je nahrál na cd a já je mohl odvézt sem. Daroval jsem celkem tři cd, kromě plzeňského primátora po jednom dostali starosta Domažlic a americký velvyslanec.