Město si připomene vzpouru Plzeňanů proti měnové reformě 1. června 1953

Ilustrační foto

Šedesát let od vzpoury Plzeňanů proti měnové reformě 1. června 1953 si město připomene vzpomínkovým shromážděním na náměstí T. G. M. u pamětní desky věnované této události a také slavnostním setkáním v Měšťanské besedě za účasti pozvaných pamětníků a držitelů Ceny 1. června. Tu město od roku 1993 uděluje za významný přínos k objasnění a prosazení principů demokracie, svobody a spravedlnosti a za důslednou obhajobu lidských práv a svobod prostřednictvím tisku, rozhlasu a televize.

K významu událostí roku 1953:

Měnová reforma z 30. května 1953 byla vlastně nejzřetelnějším projevem krachu „ocelové koncepce“, která byla našemu hospodářství vnucena počátkem 50. let. Zcela neúměrná preference těžkého průmyslu podvazovala růst tradičního lehkého průmyslu. Ceny na oficiálním volném trhu vzrostly během tří let 2,5 až 7 krát, na černém trhu 10 krát a více.

Protesty proti měnové reformě byly všeobecné, od slovní kritiky až po stávky, které vypukly v pondělí 1. června 1953. Většinou trvaly pouhý den, ale konaly se ve 129 podnicích (přes 32 tisíc stávkujících). Největší a nejznámější je plzeňská demonstrace, která měla charakter lidového povstání. Zúčastnilo se jí na 20 000 lidí, především dělníci ze Škodovky. Jen neoficiální prameny mluví o zraněných demonstrantech. Bylo jich na 200 a nejméně 16 z nich muselo vyhledat nemocniční ošetření. Jejich zranění lze tedy odhadovat na těžká.

Historický význam plzeňských událostí z června 1953 plyne především ze skutečnosti, že to bylo první dělnické povstání proti komunistické moci v takzvané středovýchodní Evropě. Režimu se ale zdařilo je utajit, a tak události i jejich uvedené hodnocení nadlouho zapadly ve stínu většího a krvavějšího berlínského povstání ze 17. června 1953.
/PhDr. Ivan Martinovský, emeritní městský archivář/

Přehled všech laureátů najdete v kategorii Ocenění města.

Řekli k ocenění:

Petruška Šustrová:
„Před Plzní se skláním za to, že takovéto ocenění zřídila. Za jeho udělení jsem moc vděčná.“

Adam Michnik:
"Zvonek, který je symbolem ceny, je pro mne potvrzením mých pocitů, že musím zůstat aktivní. Dříve jsem zvonil proti cenzuře a diktatuře, nyní chci bojovat proti nenávisti a chaosu v zemích bývalého komunistického bloku."

Vilém Prečan:
"Historii v Čechách hodně dlužíme. Plzeň Cenou 1. června oživuje část dějin, jejichž poznání přispívá k tomu, abychom se vyrovnali s naší minulostí.“

Jaromír Štětina:
„Já si na ty události pamatuji. Vzpomínám si na ráno, kdy babička u rozhlasu plakala a otec, přesvědčený komunista, je schvaloval. Babička ale tehdy řekla: 'Nemáš pravdu, když se ublíží jednomu, tak je to začátek, kdy se bude ubližovat všem', proto ta cena má pro mě velký význam."

Jiří Stránský:
„Cítím velkou radost a je to pro mě velká pocta. Taky je mi to trošku podezřelé, protože jakmile mě někdo moc chválí, tak si vždycky sám sobě připadám podezřelý.“

Oto Ulč:
„Jedna z mých prvních publikací se týkala právě 1. června 1953 v této mé rodné Plzni. Vlivný časopis PROBLEMS OF COMMUNISM, distribuovaný do většiny zemí světa, uveřejnil mou stať "Pilsen: The Unknown Revolt" a totéž pak vyšlo ve španělském překladu jako "Pilsen: La Rebelión Ignoranda." V mé první knize The Judge in a Communist State (Soudce v komunistickém státě) jedna kapitola se dost obsažně zabývá touto věru historickou a do té doby téměř úplně neznámou událostí, kdy poprvé v dějinách satelitních zemí došlo k projevu pořádného občanského hněvu proti režimu sovětského typu - sedmnáct dnů před povstáním ve Východním Německu, jemuž se ve světě dostalo okamžité publicity. Moje informace o Plzni se tak se zpožděním rovněž dostaly do řady knih a učebnic.“

Ivan Medek:
„Tenkrát, pár hodin před měnou, ujišťoval soudruh prezident Zápotocký celý národ, že žádná měna nebude. A byla. A připravila všechny o všechno. Někdo možná ještě předtím komunistům věřil, ne všichni lidé byli přesvědčeni, že jenom lžou. Ale reforma ožebračila velkou část národa. Ukázalo se, že bude-li ta lež pokračovat, bude to tragédie. A byla. To je vlastně i poselství do budoucna. Nevěřit komunistům nikdy nic."

Václav Havel:
„Cena 1. června připomíná první veřejné občanské protesty po komunistickém puči a jejich význam. Vzbouřili se dělníci, kteří by měli být podle marxistických teorií za tehdejších poměrů nejspokojenější. A najednou protestují, proč? I když byli rychle umlčeni a širší odezvu nenalezli, režim si uvědomil, že trpělivost veřejnosti má své hranice. Připomínat tehdejší dění je proto velmi důležité a já si toho cením. Ale žádným „prvním zvoněním“ komunistického režimu bych to nenazýval. Komunismus byl odvislý od mezinárodní situace a ta mu byla příznivě nakloněna. Občanské nepokoje v Plzni jej nemohly ohrozit. Byl to však zdvižený prst nad československým komunistickým vedením, bylo to varování, že jeho budoucnost nemusí být zcela bez komplikací. To se potvrdilo o pár let později v Maďarsku.“